Ohlédnutí za rokem 2019

Už v popisném textu jsem začal ze své strany hodnotit jednotlivce či skupiny. Jsem toho názoru, že nejen příjemce služby má právo hodnotit. U tak speciální služby, jako je výpravná ATV-Túra-Expedice záleží hlavně na povaze klienta, jaká ve skutečnosti túra bude.
Platí jednoduchá rovnice:
Nevhodný, neuznalý, rozmazlený a „vše lépe vědoucí“ klient = Tůra pod psa, všechno špatně, průvodce blbec, rozbité čtyřkolky
Normální klient, který chápe okolnosti, má cit pro techniku = Skvělá túra, skvělé čtyřkolky, výborný průvodce.
Pravá strana rovnice je ale stále stejná, a to už od roku 2007. Mění se jen levá strana. A pokud se tam dosadí jen minusové položky, musí zákonitě i pravá strana rovnice vyjít minusově. Jednoduše řečeno, túra je jen tak dobrá, jak dobrý materiál mi sem přijede. Sice ve svých přidaných popisech naznačuji zažitou hrůzu s klienty, protože se to během let opravdu zhoršuje. Ale jsou i světlé výjimky. A tam je potom vidět, že túra může být perfektní!, přestože počasí přeje méně.
Zajímavý je také trend. Dříve jsem měl z Čechů přímo panickou hrůzu, a třeba Němci byli jak beránci. Trend je nyní opačný, německy mluvící klientela se chová opravdu špatně (jsou samozřejmě výjimky) až mi z toho místy zůstává rozum stát, ale Češi jsou za poslední roky přímo skvělí (i když jich jezdí málo)! Např Tomáš Balcar a jeho kamarádi, Petr (skupina security) nebo také poslední hosté Láďa a jeho synové. Vysvětlil jsem, pochopili, dali jsme pohádkový výlet, a všichni byli nadšeni. Pro rok 2019 jsem po hororu v 2018 žádnou túru dělat nechtěl, ale Láďa mě nakonec umluvil dali jsme super výlet. Klienti se snažili, učili se ovládat ATV a s každým metrem získávali více zkušeností. Já, starý offroadový pes, jsem zcela správně určil pořadí klientů ve skupině… největšího divočáka musím mít vždy pěkně na očích… a už tréningové jízdy prozradí vše, co potřebuji vědět, nespletl jsem se. Nakonec jsme bez úrazu a čtyřkolkami bez bebíčka dojeli v dešti na penzion. Nicméně malou pihu na kráse to přeci jen mělo. Chtěl bych to zdůraznit především pro další klienty jako zkušenost. Já vím, a budu se opakovat, on si každý myslí, že jemu se to stát nemůže, ovšem jen do doby, než vám čtyřkolka přerazí pánev, vyrazí všechny zuby nebo zláme sedm žeber. Prakticky je to taková klasika …. Proběhl jeden den, dobrý. Proběhl druhý den, a už odpoledne se jeden z klientů dožadoval rychlejší jízdy nebo pořádně těžkého terénu. Protože znám skvěle okolí, tak taková místa jsou. Konkrétně jedno opravdu super je a nebylo daleko. Ale, zavedl jsem tam dvě skupiny na jejich naléhání, a samozřejmě si tam pokaždé někdo z „mistrů“ něco udělal. Jednou to bylo zlámané zápěstí a jedno rozmáčknuté koleno a převrácená čtyřkolka. Takže si v tuto chvíli říkám … já pro tuto výbornou skupinu něco udělám, a to vůbec nic. Zajedno nikdo z nich nemá zkušenost a za druhé já těch zkušeností mám až moc. Naléhání klienta jsem odmítl a v duchu jsem si říkal, no však ona přijde nějaká díra, která tě vyškolí. No a co čert nechtěl, hned následující den na jedné pěkně vymleté cestě náš „žhavý“ kandidát na nějakou tu zlomeninu dostal školeníčko. Poměrně široké V-čko, uprostřed místy hluboká strouha a do pěkně strmého kopce. Dalo se jet vpravo, ale v jednom místě se musela vzít strouha mezi kola. Přejezd zprava doprostřed nebylo nic složitého. Klientovi jsem popsal, co přesně má udělat v bodech a postavil se přesně na místo změny stopy. Pokyny: jeď vpravo, jeď pomalu ale rovnoměrně, před změnou vynes prdel co nejvíce vpravo drž pevně řidítka, najeď nad strouhu a stálou rovnoměrnou rychlostí vyjeď se strouhou mezi koly až nahoru. V zásadě brnkačka. A jak to dopadlo? No, o prsa tchajwanské školačky neměl řidítka zaražený v hubě. Protože,… jízda po pravé straně ještě byla ok. Pak tam, kde měl přenést opravdu co nejvíce váhy napravo prakticky jen naklonil hlavu a možná trochu trup lehce vpravo a hupnul levým kolem a celou vahou čtyřkolky do strouhy (v tom místě to bylo vyložené kameny) a do protilehlého břehu. A stalo se, co stát muselo. Tím že nepřenesl váhu doprava, celá čtyřkolka padla vlevo, čímž levé kolo dostalo ránu a sebralo mu to řidítka z ruky doleva na max. Samozřejmě úlek, čapnul pevně řidítka, samozřejmě i s plynem a tango po zadních začalo. Nejdřív to vypadalo, že vystartuje na měsíc s plným plynem a po zadních proti levému břehu. To si však v poslední chvíli rozmyslel a plyn ubral. Přední kola dopadla na zlomek vteřiny zpět na zem. Jenže byl vlevo v tak velkém bočním náklonu, že boční pád byl nevyhnutelný. To vylepšil chaotickým strhnutím řidítek doprava a opětovným otevřením kohoutu. Motor opět zařval a čtyřkolka vyrazila vpřed k dalším nástrahám. V cestě mu ovšem stála asi jeden a půl metru šikmá, téměř kolmá stěna pravého břehu (a na břehu strom) a v tom místě už dost široká a hluboká strouha. Plný plyn zajistil raketový start prakticky z pravého bočního pádu proti břehu a stromu skrz strouhu. Jakmile zadní levé kolo padlo asi do po kolena hluboké strouhy, čtyřkolka se opět postavila na zadní a vypadalo to, že se chce vyškrábat do koruny statného jehličnanu. Někdy v tuto chvíli dolehl do jeho hlavy můj řev z vysílačky, ať okamžitě zabrzdí. Motor přestal řvát, čtyřkolka stála v díře na zadních a ze svíčky dopadla lehce na přední kola stále ještě v řádném stojatém úhlu. Vykázal jsem klienta ze stroje, asi dva metry jsem couvnul, dostal strouhu pod kola a říkám klientovi … „Tos čuměl, jak se dokáže splašit 350kg a 42koní ve tvých vlastních rukách, co??!! Klient jen krátce a se sklopeným zrakem pronesl „To jo no“. Následně jsem kopec se strouhou vyjel, a pak i všechny další čtyřkolky ostatních klientů s tím, že nechci, aby si zkazili výlet. Pak jsem popsal scénář, kterému asi o vlas unikl … A to, že nechybělo moc … ne, čtyřkolka by se opravdu do koruny stromu nevyškrábala, ale padla by dozadu, klienta by to hodilo na hranu strouhy na záda a řidítka by mu následně řádně počochnila žebírka, možná by tou vahou i nějaké žebírko zapíchla do plic. Klient byl jeho vlastní touhou po náročném terénu řádně vyškolen, a neustálá naléhání po rychlosti a heavy offroadu utichla. Nikomu se nic nestalo, klienti i já jsme byli šťastni, po absolvování celé túry uznali všichni, že 4-denní túra č.5 obsahuje vše, co má!
A jaké z toho plyne ponaučení? Stále stejné, žádný učený z nebe nespadl, a ani druhý, ani desátý den nejsi schopný dělat bezpečně zázraky v náročném terénu…. I když, co to je náročný?… zrovna tento případ nic náročného nebylo, „Vypadá to jako brnkačka“, řekl další klient, kterému jsem čtyřkolku přes tento asi 200 metrů dlouhý úsek převezl. Jenže začátečník nemá zažité návyky, a v moment, kdy se dostane do náročné situace, to má spočítané. Začne tahat a mačkat všechny páčky, hlavně plyn je oblíbený, vystartuje jak raketa kamsi, a pak je jen v rukou osudu, co stojí v cestě raketového startu. Díra, řeka, strom nebo strmý sráz.
Kliente, opět apeluji na cílené plnění pokynů k jízdě, a pokorně přijmi nastavenou úroveň offroad náročnosti. Věz, že túra č. 5 nabízí širokou škálu zážitků a její náročnost je stupňovaná. Tak nebuď druhý den jak čtvrtodenní zimnice, absolvuj výlet tak, jak je po dlouholetých zkušenostech nastaven a pokud ani pak nejsi offroadově uspokojen, můžeš si jít stěžovat na lampárnu a při tom ti ale nedochází, že tam půjdeš po svých.
Tvůj průvodce

 

Back